Tak a je po všem. Poslední projekce skončily, hlasy stovek a tisíců lidí utichly a ruští obyvatelé opět tvoří většinu obyvatelstva Karlových Varů. Včerejší projekcí Liberace! oficiálně skončil tento ročník festivalu a je na čase se rozprchnout opět k domovům.
Při zpětném ohledu je jasných pár věcí. Ani jeden z oceněných filmů jsem bohužel nestihl. Většinou totiž na ně bylo plno pouhých několik vteřin po uvolnění vstupenek a rychlejší prsty jednoduše vyhrály (tak jak to ostatně bylo poměrně pravidlem). Ani snímek tvůrčího vítěze Jana Hřebejka jsem bohužel nestihl ale z jiných důvodů. Nějak jsem se nepřesvědčil k tomu, aby mě zajímal snímek který už z dálky nápaditostí a rafinovaností dokáže vystrašit tak maximálně bešamel, ale daleko podstatnější důvod byl bojkot snímku z mojí strany díky faktu že soutěžil se svým plakátem i v soutěži o nejlepší plakát. Důvod bojkotu je fakt, že jako originální plakát je u nás v republice považováno NĚCO co není nic jiného, než jen prachsprostá kopírka jednoho z těch mála zajímavých neobyčejných plakátů posledních let. Chápu, že plakáty jsou jedna velká kopírka ale tohle je trochu moc.
Každopádně důležitější je fakt, že jsem asi jiný druh diváka, než by měl tento festival navštěvovat. Z festivalu si totiž odnáším několik zajímavých filmových zážitků (ty které ostatní moc nenadchly) a několik lehce prozívaných. Holt sebeukájivé reflexe společenských problémů mě uplně nenutí sedět na pokraji židle v kině a hltat každou minutu. A tak snímky jako Hanba a Vyplnit prázdnotu, které byly chváleny na každém rohu u mně naprosto pohořely nebo mě minuly. Holt každý má jiné chutě. Musím říct, že kdybych měl vybrat trojici snímků, které mě oslovily nejvíce, měl bych poměrně jasno.
Prvním z nich je Otřes mozku jako trochu artovější variace na snímek Děcka jsou v pohodě. Ne zrovna běžná látka a jedno z originálních řešení partnerských problémů u lesbického páru sice obsahuje větší množství nahoty než někteří diváci v sále byli schopní snést (vážně byl odchod nutný?), nicméně nabízí především silné osobní drama a emoce které z plátna i přes poměrně obyčejný dojem putují směrem k divákovi. Druhým snímkem bych zvolil kung fu film, který se v lázeňském městě také objevil. Velmistr sice nedosahuje komplexních kvalit jako související Ip Man, nicméně co se týče filmařského hlediska, jedná se o jeden z nejlépe vizuálně vypadajících filmů letos ve Varech. Třetím z výběru bych pak zvolil poměrně překvapivě Zánik. Příběh kanadského farmáře který se i přes relativní samotu nezapomíná na rodinné hodnoty a na svůj odkaz, byl pro mě jedném z největších překvapení. Komorní osobní drama dokázalo vyvolat ty správné emoce i přes svoji relativní strnulost a pomalost, přitom vše nenuceně a s grácií. Nejde divákovi na ruku ale pomalu jej pohlcuje. Navíc dokonalý herecký výkon hlavního hrdiny je kapitolou sam o sobě.
Takže co závěrem? Festival byl pro mě určitě fajn zkušenost a s největší pravděpodobností se sem někdy vrátím. Nenechte se ale zmást pozlátkem, kromě vyšších cen a pár pseudohvězd jediné oc festival dokáže nabídnout, jsou premiéry a zajímaví hosté, kteří jen potvrzují to, že v českém šoubyznysu je něco prostě špatně.
Tak zase někdy, Vary.
до свидания!
Žádné komentáře:
Okomentovat