Tak, smůlu jsem si naštěstí vybral včera jak se zdá. První regulérní den a první opravdu varovský zážitek právě končí. Všechno ale pěkně popořádku. Cestu do místa festivalu mi dnes zpříjemnil výběr kalhotek kousek od mého bydliště, který jistá dotyčná pravděpodobně pozapomněla rozložený na lavičce na autobusové zastávce. Pravděpodobně podomní, tedy pozastávkový prodej. Úspěšná ale asi moc nebyla, při cestě zpět tam při zběžném pohledu zůstal v prostoru lavičky celý sortiment.
Co mě ale udivuje je fakt, že Vary jsou opravdu město plné protikladů. Dojem který jsem popisoval včera totiž udržuje při životě valná většina města. To co naopak se snaží působit jako luxusní velkoměsto je pak maximálně prostor kolonády a tři čtyři ulice v centru. Zbytek kde nic tu nic. Dokonce i na čecha jen tak nenarazíte. Pokud tedy nepočítáte všudypřítomné plakáty paní Brožové a pana Cibulky které potkáte na každém kroku. Po téhle zkušenosti už se nedivím, kde bere TV Barrandov své diváky.
K festivalu, zatím jsem se na nic nedostal, takže hodnotit ani nemůžu. I když přijdete časně z rána, máte velkou šanci, že se na nic nedostanete protože je prostě plno. Abyste totiž mohli navštívit projekci, mají ve varech příjemný systém. Musíte si pořídit akreditaci na festival a na ní si pak koupit vstupenky na jednotlivé představení. Ty ale už většinou nejsou (a to ani na úděsně vyhlížející skvost režiséra stojícího za Ghost Riderem a Daredevilem) takže vám nezbyde nic jiného než trajdat ulicemi s visačkou s logem ČEZ na krku a užívat si festivalovou atmosféru.
Více než zhruba půlhodinová cesta na které se odehrává festival vás ale zaujme to kde se odehrává. Ano, je zde pěkná architektura nicméně když se podíváte okolo, jako by tu zaspal čas. Všechno vypadá pěkně a udržovaně ale tak nějak trochu mimo. Atmosféře navíc dopomáhají hitovky typu odrhovačky od Gazebo, které se lynou na každém kroku z obchodů s ruskými nebo německými nápisy. Nic vás nedonutí cítit se jako doma jako zástupy ruských, japonských a německých turistů. Čecha aby člověk pohledal. Možná by mu bylo líto dát pade za točené géčko a bez mála dvě kila za guláš.
Tak jako tak, alespoň mám povinnosti za sebou. Zásoby lázeňských oplatek v batohu a ty již zkonzumované jsou pečlivě prolity všemy možnými ozdravnými prameny s více či méně železitou chutí. Příště raději zkusím chroupat hřebíky stovky místo popcornu, chuť je řekl bych víceméně podobná.
A co jsem si z dnešního dne odnesl? Víceméně jednu věc. Teda dvě. Kromě povinného kusu porcelánu s kýčovitým vyobrazením tohoto města je to jedna daleko důležitější informace. John Travolta je frajer. Každá druhá rádoby celebrita si to štrádovala rovnou dovnitř, maximálně udělala povinnou mávačku, zakřenila se na chlapce s aparátem a byla ta tam. John ne. Ten si pěkně obešel několikrát kolečko od jednoho konce davu k druhému a poplácával díváky v euforii. Prostě frajer. Žádné hvězdné manýry, prostě týpek co byl spokojenej, že jsou z něj lidi na větvi a tak jim to dávala najevo. Pro nás v pozadí to znamenalo jen jediné, kdykoliv něco udělal, zvedl se roj rukou s různými druhy elektroniky a my v zadu viděli kulový. Maximálně tak roh jeho upravené čupřiny.
A jak jsem se tak vracel tou čtvrtí, kde je steklou barvou napsáno penzion a cestu lemují podniky s názvy jako "Denní bar", byl to práve John co dneska udělal největší dojem. Je to prostě frajer.
Žádné komentáře:
Okomentovat